Lidské tělo funguje jako dobře promazaný stroj. Buňky samy o sobě jsou, zjednodušeně řečeno, velmi inteligentní součástky. Každá jednotlivá buňka našeho těla neustále komunikuje se všemi ostatními buňkami a v každém okamžiku přesně ví, jakou funkci má plnit v závislosti na souhře celého organismu.

Tuto inteligenci si názorně můžeme představit třeba na odřeném koleni. Zakopneme, způsobíme si poranění kůže a buňky hned v další vteřině začnou pracovat na její obnově, dokud se ranka nezahojí. Nepotřebují k tomu žádný náš povel ani pokyny našeho obvodního lékaře. Mají své vlastní postupy, které fungují automaticky a naše tělo neustále udržují zdravé.

Pokud rovnováhu našeho dobře promazaného stroje něco naruší, začne to v něm blikat a cvakat... a systém začne dělat chyby. Buňky mohou najednou špatně plnit svoji funkci a začnou vykazovat poruchu.

operace emoce

Kromě správné výživy, pravidelného spánku a dostatku pohybu mají na stav našeho zdraví zásadní vliv naše emoce.

I když švédský filozof René Descartes v 17. století tvrdil, že tělo a duch jsou dvě spolu zcela nesouvisející substance, moderní medicína už se spojení ducha a těla nebrání. Psychosomatická medicína, která  se souvislostmi mezi emočními jevy a tělesnými pochody zabývá, dokonce tělo považuje„ za  displej duše“. Hezky a přehledně se na něm zobrazuje všechno, co projde naší myslí. Ačkoli psychosomatiku třeba nevěříte, tomuto propojení ve skutečnosti přihlížíte každý den.

Mimo jiné, když se něčeho leknete, vybafne na vás kolega nebo vám do postele spadne pavouk. Fyzickým projevem úleku bude zrychlený tep, výkřik a bušení srdce. Ve chvílích, kdy nás přepadne smutek, projevíme jej pláčem, v krajním případě naříkáním. Svírá-li nás nervozita, klepou se nám kolena nebo třesou prsty a srdce buší jako o život. Emoce s našimi tělesnými pochody hrají loutkové divadlo a podle pocitu, který právě prožíváme, tahají tu za jednu nitku, jindy za druhou, jež ovládá konkrétní tělesný pochod.

Za den podle psychoterapeutů prožijme patnáct až dvacet emočních kvalit. Od nudy přes radost, úlek, strach, úzkost, beznaděj, euforii či stres. Ať už se zlobíme na šéfa, rozjívené děti nebo máme radost z nové rtěnky či nás zrovna ovládá láska našeho života, vždy se to propíše na náš tělesný displej.

„Každá emoce je spjata s buněčným metabolismem. Ten je okamžitě ovlivněn buď směrem k nemoci, nebo naopak ke zdraví a tedy k rovnováze,” Naše zdraví se tak de facto stává výsledkem nikdy nekončící matematické operace. Za jediný týden ho mohou ovlivnit desítky nejrůznějších situací, které náš stav modelují.

Jednou z nejčastějších emočních kvalit, jež během dne zažijeme, je stres (úzkost či strach). Z hlediska evoluce velmi dobrý pomocník, z pohledu dnešního člověka nepřítel číslo jedna.

„Náš mozek byl před několika tisíci lety naprogramován tak , abychom v případě nouze okamžitě reagovali na bezprostředně hrozící nebezpečí. Když se blížil mamut, mozek vyslal dávku stresových hormonů jako kortizol, adrenalin a noradrenalin a my zjednodušeně řečeno vzali nohy na ramena zachránili se,”

Produkce těchto hormonů je krátkodobě velmi žádoucí, a to z jednoho prostého důvodu: bezprostředně po vyplavení adrenalinu a noradrenalinu dočasně dochází k tvorbě imunitních buněk. Říká se jim také NK  buňky (podle „natural killer“neboli zabiják od přírody). Tito zabijáci bez milosti ničí buňky napadené virem anebo ty, které vyhrožují rakovinotvorným bujením.

Zmiňovaný příval pomoci však trvá pouhé vteřiny, v dlouhodobém horizontu převáží vliv kortizolu, který naopak naše buňky vyčerpává. „Pokud zažíváme stres nebo úzkost konstantně, potřeba kortizolu nikdy nekončí.  Naše tělo nutí nadledvinky , které jsou za tvorbu hormonů zodpovědné, k neustálé produkci, na což samozřejmě nejsme vývojově připraveni. Nadledvinky se vyčerpají a produkují hormony nepravidelně a celý organismus snadněji podléhá jakékoli nemoci.

Vyplavení velkého množství kortizolu bleskově aktivuje imunitní systém, který potřebuje rychle reagovat na nežádoucí vlivy. Naopak jeho dlouhodobé vyplavovaní následkem trvalého stresu imunitu vyčerpává a naše oslabené buňky také hůře odolávají virům i bakteriím. O jejich super kondici si v tu chvíli můžeme nechat leda tak zdát.

Ale co s tím?

Jak si zajistit dostatek odolných zabijáků, které jen tak něco nerozhodí? Pro rovnováhu  je důležité zapracovat hned na několika frontách. Dostatkem vitaminů, které můžeme získat z čerstvého ovoce a zeleniny, přes respektování cirkadiánního rytmu, spánkovou hygienu až po dobrý stres management, kdy se naučíme emočně vypjatým situacím nepodléhat.

Proti stresu

DECHOVÁ CVIČENÍ

Osvědčený způsob, jak získat rovnováhu ve stresové situaci, představují dechová  cvičení.

Vyzkoušejte například takzvaný Čtvercový dech (Box Breathing). Představte si čtverec a jeho čtyři stejně dlouhé strany. Jedna strana je nádech, druhá zádrž po nádechu, třetí výdech a čtvrtá zádrž po výdechu.

Podstatné je, aby každá strana čtverce byla stejně dlouhá. Například čtyři sekundy postupný nádech, pak na čtyři sekundy zádrž, poté čtyři sekundy pozvolný výdech a nakonec čtyři  sekundy zádrž.

Účinky se dostaví zhruba po 4 až 5 opakováním a po asi 3 minutách praktikování.

POČÍTÁNÍ

Pomalu počítejte od jedné  do deseti a poté zase nazpátek. Soustřeďte se na čísla a neodbíhejte v myšlenkách jinam.

POMAZLETE SE

Deset minut mazlení s domácí mazlíčkem výrazně snižuje  hladinu stresových hormonů. Mazlíčka si už vyberte sami.