Účinky askorbátu jsou velmi široké - vitamin C se  podílí se na metabolické inaktivaci léků a cizorodých škodlivých látek.

Stěžejní význam má při syntéze pojivové tkáně. Dodává pokožce pružnost, pevnost a stará se o dobrý stav zubů a dásní.

Je nezbytný k podpoře nervové soustavy syntézou některých nervových přenašečů. 

Vitamín C je také velice důležitý pro správnou funkci imunitního systému. A zvyšuje odolnost proti chladu.
A to není ještě zdaleka všechno. Dále podporuje hojení ran, snižuje hladinu cholesterolu, který přeměňuje v kyselinu žlučovou, snižuje riziko vzniku arterosklerotických destiček, urychluje obnovu buněk a je prospěšný proti účinkům jakéhokoliv záření.
Také snižuje pravděpodobnost vzniku srdečně-cévních onemocnění a pomáhá proti únavě.

Některé studie dokonce prokázaly, že podpůrně působí proti rakovině!

Celá řada teorií vysvětluje dnes vznik degenerativních změn a stárnutí jako důsledek nerovnováhy mezi značným množstvím  vznikajících volných radikálů (obzvláště při stresu, nesprávné životosprávě, abusu drog či kouření) a neschopnosti organismu tyto radikály vlastními silami eliminovat.   

Nerovnováha mezi tvorbou reaktivních forem kyslíku a jejich inaktivací je označován jako oxidační stres.  

Díky redukčním účinkům je kyselina askorbová silným antioxidantem ve smyslu tzv. „zametače“ (scavengeru) volných radikálů, které jsou příčinou řady patologických procesů. Volné radikály vznikají v těle neustále, masivně však při zánětu, degenerativních onemocněních, fyzické námaze, při nadměrném stresu.  Déletrvající zvýšená tvorba volných radikálů je nejpravděpodobnějš příčinou stárnutí.

Přímé antioxidační působení kyseliny askorbové a související  změny vnitřního prostředí   odpovídají  za   účinky, které se  objeví  bezprostředně po jeho podání. Energetické pochody  v buňce probíhají snadněji , neboť    buňka není  neohrožovaná volnými radikály  a  na udržování vnitřního prostředí   i na celkovou regeneraci spotřebuje méně energie. Příznivý efekt askorbátu je popsán u celé řady stavů  :

• Opakované infekce
• Velká fyzická námaha (i sport)
• Únavový syndrom
• Revmatické nemoci, bolesti kloubů
• Autoimunitní onemocnění
• Degenerativní onemocnění

Hladina vitaminu C v plazmě se pohybuje mezi 37 - 120 umol/l.   Epidemiologické studie ukázaly, že snížení rizika chronických a zánětlivých onemocnění lze dosáhnout jíž při  existující hladině cca  50 umol/l .  Pro udržení této hladiny stačí u zdravého člověka  příjem askorbové kyseliny na úrovni 100  -  200 mg  denně. Uvedené dávky udrží  též  zásobu kyseliny askorbové v organismu, která činí u zdravého jedince cca 3 g.

Je však třeba opatrnosti při dlouhodobém podávání vysokých dávek. V tomto případě stoupá skokově vylučování kyseliny askorbové ledvinami  a   zvyšuje se kyselost moči. Ovlivněním metabolismu kyseliny šťavelové a horčíku hrozí riziko ledvinových konkrementů. Jako maximum pro dlouhodobou terapii je v mnoha studiích doporučeno nepřekračovat dávku 1000 mg vitaminu C denně .

Příznivý efekt vitaminu C je také podmíněn přítomností dalších látek -  zejména vitaminu E, glutathionu a thiootové kyseliny . 

Dlouhodobá léčba fyziologickými (relativně nízkými ) dávkami vitaminu C snižuje oxidační stres přímým redukčním účinkem askorbátu.   

Opakované podání vysokých dávek vitaminu C snižuje v buňkách oxidační stres indukcí vlastní antioxidační ochrany a představuje déledobější účinek  vitaminu C.