Blog

Poradna proti rychlému stárnutí, zdravotním dopadům chronického stresu a civilizačním chorobám.

Tlusté myšlení

Také znáte ten vnitřní hlas, který nám tvrdí: „To nikdy nedokážeš, ani to nezkoušej! Kdyby ses narodil do jiné doby, na jiné místo, do jiné rodiny, tak možná“? A hlas dále pokračuje: „My jsme na tom všichni stejně. My to máme v genech. Ani nevím, jak se mi to stalo, a najednou jsem byla tlustá. Já tloustnu už jen, když se na ledničku podívám. Nebudu se zesměšňovat ve fitku mezi těmi modelkami“… A také vám lezou na nervy ti druzí, kteří mají štěstí, pořád něco zkoušejí a dokonce třeba třebas zhubnou přes 10 kilo? Kde berou tolik energie a jak skvěle vypadají?! A hlavně, bože, co všechno dokážou sníst, a vůbec nepřibírají!“
Tlusté myšlení

 

Jaký je rozdíl v přístupu k hubnutí: v principu existují dva protipóly přístupu k životu:

Reaktivní lidé čekají na příležitost, která nepřichází. Tvrdí, že nemají štěstí. Nikde nevidí možnosti. Chtějí, aby se jim TO stalo samo. Reaktivní jsou věčné oběti.

Proaktivní lidé naopak příležitosti vytvářejí. V každém okamžiku přemýšlejí o možnostech. Jsou šťastní, že mohou tvořit svůj osud. Jsou ochotni vytvářet podmínky pro příležitosti. Jsou iniciátory změny.

Obecně vzato, je to na nás, jestli žehráme na osud a vyšší moc, nebo jdeme osudu vstříc a plníme si sny. Žádná magie v tom není. Obojí je naše práce. Cesta ke změně tkví v tom, že převezmu odpovědnost za výsledek a přesunu se z reaktivního postoje k proaktivnímu,

A o tom to je! Nevzdat se! Mít plán! Mít svůj cíl a jít si pro něj!........................................ ALE není to tak úplně jednoduché.

Co je třeba vzít v úvahu:

Falešný ideál dokonalého tvaru těla, který dnes prosazují módní tvůrci, dohnal mnoho lidí nejen k zoufalství, ale paradoxně také k obezitě. Od dob modelky Twiggy je štíhlost automaticky spojována s krásou, pevnou vůlí a úspěšností. Je to předsudek a do jisté míry diskriminace lidí, kteří mají od přírody sklon k obezitě.

Existuje ovšem mnoho lidí, kteří mají BMI v normě, a přesto nejsou spokojeni s tvary svého těla. Kromě velké skupiny štíhlých mladých dívek, které díky módě a reklamním kampaním končí jako bulimičky nebo anorektičky, jde často o lidi, kteří mají nesouměrnou postavu. Jim většinou nelze doporučit nic rozumnějšího, než aby se smířili s tím, co jim příroda nadělila.

Stejně tak se někteří lidé musí vyrovnat se skutečností, že ideálního BMI nikdy nedosáhnou nebo se budou držet na hranici nadváhy jen za cenu velkého odříkání. Sklon k tloušťce je totiž často určen geneticky a nelze jej nijak potlačit. Je prokázáno, že nadváha v rámci pěti až deseti kilogramů ze zdravotního hlediska neškodí. Lidé, kteří mají takovouto nadváhu nikoliv z přejídání, ale z důvodu dědičné tělesné konstituce, by se měli snažit prožít spokojený život i s několika nadbytečnými kilogramy.

Jo – jo efekt při dietě, opětovné zvýšení tělesné hmotnosti po její předchozí cílené redukci. Opětovné přibrání je zpravidla větší, než byla původní redukce.

Na jojo-efektu se velkou měrou podílí psychika.
Pocit nízkého sebevědomí, frustrace a žádné cíle a hlavně dlouhodobá stresová zátěž. Když se při stresu do krve vyplaví stresový hormon kortizol, tak si mimo jiné také vyžádá okamžitý přísun energie. Což vede k pocitu hladu a chuti na sladká a tučná jídla. Pokud tělo získanou energii nevyužije (fyzické aktivity, které vedou současně také ke zmírnění psychického vypětí), pak si tělo si tuk ukládá „ na horší časy“ a tvoří tukové zásoby zejména na břiše.

Jojo-efekt má ovšem také biologické příčiny. Čím přísnější je omezení přísunu energie, tím více je tělo nuceno se s nedostatkem nějakým způsobem vyrovnat.
Zdá se, že jsme po svých pravěkých předcích zdědili určitou schopnost vystačit i s málem. Kdo začne držet drastickou dietu, jako by svému tělu říkal, že se blíží zlá doba a že může být ještě hůř. Organismus se na omezený přísun energie adaptuje a tento stav určitou dobu trvá.  Je však nutné vědět, že jen při hladovění bez pohybu a fyzické aktivity bere tělo energii nejdříve ze svalů a tuky přicházejí na řadu až poslední. Naopak svaly hrají klíčovou roli v redukci tuků během fyzické aktivity.
Když člověk začne po dietě jíst tak, jak byl předtím zvyklý, jeho tělo má najednou opět pocit nadbytku a začne tvořit tukové zásoby – pamatuje si, jak jste ho ještě nedávno trápili hlady.

Přesný opak toho, co chcete.

Když už se tedy rozhodnete hubnout, nedávejte svému tělu zbytečně důrazné signály o tom, že se blíží doba hladu. Stanovte si reálný cíl a přibližujte se k němu raději pomalu a opatrně. Při redukci váhy rozhodně nezapomínejte na pohyb - jinak se totiž připravíte nejen o nadbytečný tuk, ale i o svalovou hmotu. Čím více svalové hmoty ztratíte, tím hůře se vám bude váha po dietě udržovat.

O zdravotních rizicích, která s sebou obezita přináší, dnes málokdo pochybuje. Existují ovšem situace, kdy je nutné právě ze zdravotních důvodů hubnutí na čas odložit, nebo se dokonce se štíhlou linií navždy rozloučit.

Typickým příkladem je léčba nádorových onemocnění,"

Při chemoterapii možná podstatně přiberou. Běžnou součástí chemoterapie jsou totiž hormonální preparáty, které podporují ukládání tuku.

Podobné hormonální preparáty se podávají také po transplantacích, a při léčbě autoimunitních onemocnění, to jest chorob, při kterých imunitní systém útočí na buňky vlastního těla. Pacienti s autoimunitními chorobami se většinou musí s nadváhou smířit natrvalo. Tyto choroby (například revmatoidní artritida) totiž většinou vyžadují doživotní léčbu. Je samozřejmě žádoucí, aby se i oni snažili udržet svoji váhu pod hranicí obezity, ideálu Twiggy se však musí jednou provždy vzdát.

Obezita nemusí být důsledkem nedostatku vůle, ale přirozené evoluční tendence člověka hromadit tuk a "zabezpečit" se tak na horší časy.

Ve výzkumech se stále častěji objevují pojednání o roli leptinu známého také jako "tukový hormon". Ten prý našim předkům pomáhal vytvářet tukové rezervy v organismu před obdobím nedostatku.

A co rozhodně nezkoušet – neničit si zdraví příšernými dietami jako například:

Tasemnicová dieta

Jak už název napovídá, jde o docela nechutnou dietu, která spočívá v pojídání boubele tasemnic. Tento parazit ve střevech pěkně roste a živí se potravou, kterou člověk sní. To samozřejmě vede k hubnutí, ale rozhodně ne bez vedlejších účinků.

Breathariánská dieta

Jedna z nejděsivějších diet je založena na konceptu půstu a její příznivci věří, že jídlo není pro udržení života vůbec důležité. Breathariáni se údajně živí jen vzduchem, slunečním svitem a takzvanou pránou, což je podle vyznavačů této filosofie neviditelná vesmírná energie a životní síla.

To je možné praktikovat jen jako dočasný půst, dlouhodobě je však tato praktika neudržitelná a vede samozřejmě k vyhladovění a posléze ke smrti hladem.

Vatová dieta

Kdy místo potravy je žaludek šizen nesmyslnými náhradami,jako jsou vata nebo odličovací tamponek.

Rozžvýkat a vyplivnout:

Teorie popisující, že hodně žvýkání a plivání je způsobem, jak ubývat na váze. Tato metoda doporučuje žvýkat jídlo tak dlouho, dokud se z něj všechna "dobrota" nevyšťaví, a pak zbylou hmotu vyplivnout.

A mnohé další nesmyslné diety jako octová dieta, tukožroutská polévka, nikotinová a špenátová dieta se zrním nebo předmět našitý na jazyk, bránící přijmutí potraviny.

Tak přestaňte číst a dejte si vaši oblíbenou dobrůtku.


Zpět na přehled

Fotogalerie

Nahoru